Život v korporátu II: První den v práci
Člověka, který, i když jí čokoládovou zmrzlinu v třiceti stupňovém vedru, na sebe nikdy neukápne. Člověka, který nosí spodní prádlo vždy sladěné, kterému nikdy nepřivřel trolejbus nohu, a už vůbec nikdy v depce nespořádal dva pytle brambůrek na posezení. S nostalgií se proto rozloučíme s oblíbenými ošoupanými džínami, co nám několik let tak dobře sloužily a oblékneme si padnoucí sukni, tak, jak se na to na budoucí paní korporátní sluší. To, že se nám ještě před vstupem na recepci firmy hrozně chtělo čůrat, a proto nám teď z té pitomé upnuté sukně vzadu trčí půlka košile, nám recepční při předávání vstupní kartičky taktně zamlčí.
Tak vás tady vítáme a snad se vám tu bude líbit. Pokud to nevadí, my si tu všichni tykáme, začne konverzaci šéf, a tak si rychle musíme zvyknout oslovovat "ty" padesátiletýho chlapa, co není náš taťka. Nakonec si ale pomyslíme, že přátelská atmosféra nikdy nemůže být na škodu a opojení tímto pocitem sounáležitosti hned vzápětí uděláme první taktickou chybu: automaticky předpokládáme, že můžeme potykat i skoro stejně staré kolegyni, která nás ovšem okamžitě odkáže do patřičných mezí odpovědí Dobrý den slečno se stejnou důležitostí, jako učitelka češtiny, kterou jsme v páté třídě zapomněli na chodbě pozdravit. No jo, mělo nám dojít hned na začátku, že tu něco nehraje, když v kuchyňce říkala, že nemusí česnek (a zřejmě i svěcenou vodu), ale my jsme přesto udělali základní chybu naivního nováčka: o ostatních jsme si mysleli, že se k novému člověku ve firmě budou chovat co možná nejvíce nápomocně a sympaticky.
Po seznámení s dalšími kolegy následuje tour de firma. Během deseti minut se dozvíme jména asi čtyřiceti lidí, která během dalších dvou minut všechna opět úspěšně zapomeneme. Aby taky ne, když následně objevíme kouzlo kuchyňky a konečně si bez pocitu viny můžeme dát presso zdarma. Samozřejmě, že si všichni dělají dvojité. Když už, tak už.
Našim prvním pracovním úkolem bude zvolit si neprůstřelné heslo do počítače a poděkovat za firemní propisku zdarma. Obojí úspěšně zvládneme. Poté se k nám dostane něco jako plán zaškolování s pečlivě zarovnanými sloupci do bloku a přeškrtnutým jménem naší předchůdkyně, která to pro jistotu po dvou měsících vzdala. Když na papíře spatříme jméno "vykací" kolegyně, která se nám v nejbližších dvou dnech při zaškolování má věnovat, brzo pochopíme proč.
Přesto po prvním dni odcházíme s pocitem zadostiučinění, že si dal někdo práci s napsáním našeho jméno na dveře kanceláře, a těšíme se na zářivou budoucnost.
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
Pavlína Peťovská
Život na vysoké noze
I my ženy, které děláme něžnému pohlaví ostudu, protože nejraději nosíme tenisky nebo mokasíny, chceme být někdy za dámy. A tak jsem se jednou vydala koupit sandály na podpatku...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x