Ze života v korporátu III: Zaškolování

16. 08. 2019 20:16:01
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...

Mezitím, co se nám o víkendu v hlavě rozložil první den v práci a my jsme se rozhodli, že ačkoli jsme úplní nováčci, nenecháme se jen tak od starších kolegů/gestapáků ponižovat, trávila zřejmě kolegyně víkend dumáním nad otázkou, jestli nepůsobila moc mírně a ještě přitvrdí. Po klasickém ranním ponižujícím pozdravu Dobrý den následuje obracení očí v sloup, protože na její vkus zapínáme počítač moc pomalu, a my se rozhodneme, abychom tento ten přežili v aspoň relativním psychickém klidu, že opět sklapneme uši a hrajeme její hru, což se vzápětí ukazuje jako chyba lávky.

Jako na potvoru se nám totiž, jak už to tak bývá, když někdo kouká přes rameno, nic nedaří. Prsty se potí, tlačítka na klávesnici mačkáme moc rychle nebo naopak moc pomalu a když se nám napoprvé nedaří ani zkopírovat link, přemýšlíme o tom, jestli bychom to rovnou neměli zabalit a zbytek života se zaškolovat, jak se dělá dvojklik. Když už to vypadá, že hůř být nemůže, kolegyně nás na okamžik opustí s tím, že nám zadá banální úkol, Tato chvíle člověku přijde vhod, protože jednak máme čas se konečně nadechnout (ti šťastnější z nás si skočí i na záchod), a taky se konečně můžeme v klidu soustředit. Úkol si splníme a pro jistotu ještě zkontrolujeme víckrát jak bakalářku jen proto, abychom nezavdali jakoukoli příčinu k výtce.

Když jsme si jistí, že tentokrát je vše v nejlepším pořádku, vrací se kolegyně. Soustředěně kouká na obrazovku a čmuchá chybu. Mě nenachytáš, pomyslíme si v duchu, když v tu chvíli se v jejích očích rozsvítí dvě jiskřičky, které se objeví jen tehdy, pokud naleznete kompromitující materiál na svého úhlavního nepřítele, a pronese vítězoslavně: Vy jste nedala manažera do kopie! Věta zní tak fatálně, že kapitán oznamující potopení Titanicu je oproti tomu žabař, a my se zmůžeme jen na chabé: Ale vy jste říkala, že mám dát do kopie Vás, načež následuje opakované hlášení: My tady VŽDYCKY dáváme manažera do kopie. A my pochopíme, že nemá cenu se dohadovat o tom, že nám tuto informaci zmiňuje poprvé. Každopádně si v duchu začneme představovat, co se asi tak stane, když někdo omylem nedá manažera do kopie mailu. Rozsvítí se v jeho kanclu červené tlačítko a celá budova začne hořet? Vypustí pan Burns psy a akcie firmy klesnou o 90%? A nebo jen stačí e-mail manažerovi přeposlat znovu?

Na konci pracovní doby zamíříme opět do kuchyňky, kde se ostatním kolegům svěříme s nadějí, že se nás následující dny na školení ujme někdo jiný. Ostatní nám vyjádří soucit, vzhledem k tomu, že si něco podobného na začátku museli prožít sami, ale jediné co nám poradí, je držet hubu a krok. Tedy pokud nechceme problémy. Je tedy jasné, že jeden člověk vládne všem a že i silná jednička může přebít slabou pětku.

Když se schvácení rozhodneme to dnes v půl šestý zabalit, kolegyně mezi zuby zamrmlá větu: Dnes už tak brzo?

Ty vole, jsem tu skoro deset hodin a byla jsem jednou na záchodě, jestli si myslíte, že obětuji za těch pár tisíc svůj soukromý život stejně jako vy, tak to se teda šeredně mýlíte, pomyslíme si bohužel jen v duchu. Jenže když pak o půlnoci v posteli přemýšlíme, jestli jsme udělali opravdu vše správně a na nic nezapomněli, tušíme, že to tak jednoduché nebude.

Autor: Pavlína Peťovská | pátek 16.8.2019 20:16 | karma článku: 16.65 | přečteno: 890x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu IV: Zkušební doba

Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.

25.8.2019 v 9:51 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 853 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

26.7.2019 v 11:01 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 2358 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Michal Doležel

Krematorium - kapitola páta

Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci

13.10.2019 v 1:10 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Spoléhám na Tvoji sílu

V některých překladech dochází ve 20. žalmu ke zvláštní změně. Prvních šest veršů je psáno v jednotném čísle, od sedmého verše pak David pokračuje v čísle množném.

11.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jana Mrázková

Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

11.10.2019 v 15:08 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Vargulič

Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

11.10.2019 v 14:02 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Píšu fejetony a úvahy ze života. S nadsázkou a občas i humorem:)

Momentálně se věnuji sérii Ze života v korporátu, která je směsicí autorské fikce i vlastních historek a příběhů lidí z mého okolí :)

pavlinapetovska@gmail.com

Najdete na iDNES.cz