Život v korporátu II: První den v práci

17. 06. 2019 16:20:17
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

Člověka, který, i když jí čokoládovou zmrzlinu v třiceti stupňovém vedru, na sebe nikdy neukápne. Člověka, který nosí spodní prádlo vždy sladěné, kterému nikdy nepřivřel trolejbus nohu, a už vůbec nikdy v depce nespořádal dva pytle brambůrek na posezení. S nostalgií se proto rozloučíme s oblíbenými ošoupanými džínami, co nám několik let tak dobře sloužily a oblékneme si padnoucí sukni, tak, jak se na to na budoucí paní korporátní sluší. To, že se nám ještě před vstupem na recepci firmy hrozně chtělo čůrat, a proto nám teď z té pitomé upnuté sukně vzadu trčí půlka košile, nám recepční při předávání vstupní kartičky taktně zamlčí.

Tak vás tady vítáme a snad se vám tu bude líbit. Pokud to nevadí, my si tu všichni tykáme, začne konverzaci šéf, a tak si rychle musíme zvyknout oslovovat "ty" padesátiletýho chlapa, co není náš taťka. Nakonec si ale pomyslíme, že přátelská atmosféra nikdy nemůže být na škodu a opojení tímto pocitem sounáležitosti hned vzápětí uděláme první taktickou chybu: automaticky předpokládáme, že můžeme potykat i skoro stejně staré kolegyni, která nás ovšem okamžitě odkáže do patřičných mezí odpovědí Dobrý den slečno se stejnou důležitostí, jako učitelka češtiny, kterou jsme v páté třídě zapomněli na chodbě pozdravit. No jo, mělo nám dojít hned na začátku, že tu něco nehraje, když v kuchyňce říkala, že nemusí česnek (a zřejmě i svěcenou vodu), ale my jsme přesto udělali základní chybu naivního nováčka: o ostatních jsme si mysleli, že se k novému člověku ve firmě budou chovat co možná nejvíce nápomocně a sympaticky.

Po seznámení s dalšími kolegy následuje tour de firma. Během deseti minut se dozvíme jména asi čtyřiceti lidí, která během dalších dvou minut všechna opět úspěšně zapomeneme. Aby taky ne, když následně objevíme kouzlo kuchyňky a konečně si bez pocitu viny můžeme dát presso zdarma. Samozřejmě, že si všichni dělají dvojité. Když už, tak už.

Našim prvním pracovním úkolem bude zvolit si neprůstřelné heslo do počítače a poděkovat za firemní propisku zdarma. Obojí úspěšně zvládneme. Poté se k nám dostane něco jako plán zaškolování s pečlivě zarovnanými sloupci do bloku a přeškrtnutým jménem naší předchůdkyně, která to pro jistotu po dvou měsících vzdala. Když na papíře spatříme jméno "vykací" kolegyně, která se nám v nejbližších dvou dnech při zaškolování má věnovat, brzo pochopíme proč.

Přesto po prvním dni odcházíme s pocitem zadostiučinění, že si dal někdo práci s napsáním našeho jméno na dveře kanceláře, a těšíme se na zářivou budoucnost.

Autor: Pavlína Peťovská | pondělí 17.6.2019 16:20 | karma článku: 24.51 | přečteno: 2358x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu IV: Zkušební doba

Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.

25.8.2019 v 9:51 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 853 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu III: Zaškolování

Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...

16.8.2019 v 20:16 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 890 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

26.7.2019 v 11:01 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Michal Doležel

Krematorium - kapitola páta

Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci

13.10.2019 v 1:10 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Spoléhám na Tvoji sílu

V některých překladech dochází ve 20. žalmu ke zvláštní změně. Prvních šest veršů je psáno v jednotném čísle, od sedmého verše pak David pokračuje v čísle množném.

11.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jana Mrázková

Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

11.10.2019 v 15:08 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Vargulič

Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

11.10.2019 v 14:02 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Píšu fejetony a úvahy ze života. S nadsázkou a občas i humorem:)

Momentálně se věnuji sérii Ze života v korporátu, která je směsicí autorské fikce i vlastních historek a příběhů lidí z mého okolí :)

pavlinapetovska@gmail.com

Najdete na iDNES.cz