Aby se někdo neurazil...

29. 05. 2019 8:46:07
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...

Asertivní chování v práci i soukromí je meta, kterou se pomocí nejrůznějších knih, seminářů a koučů snaží naše společnost posledních dvacet let učit. Kromě úplně normálních lidí, kteří nemají s asertivním, ale přesto slušným chováním problém, a o kterých je proto nuda psát, tu máme další dvě skupiny lidí, které si pracovně nazývám připosránci a bezohlední.

Jak už z názvu vyplývá, první skupina má ve svém životě důležitý cíl: Aby se nikdo nenaštval. Připosránkem se člověk stane velice snadno už od "přírody". Začíná to ve škole, kdy vás nutí nazývat šestadvacetiletou absolventku pedagogické fakulty paní profesorkou a končí v restauraci, kdy jako padesátiletý radši sníte nenáviděnou citronovou zmrzlinu místo vanilkové, jen aby vás servírka náhodou nesprdla, že vám při objednávce špatně rozuměla.

Když píšete mail člověku, který na vás působí nadřízeným dojmem, ačkoliv s ním v žádném profesním vztahu nejste, nezapomenete ho oslovit podlízavým Vážený pane řediteli Mgr. et Mgr. et Bc. pane Ovárko, CSc. řediteli vesmíru a vládce všeho živého. A pokud náhodou dostanete zkratkovitou nebo dokonce úsečnou odpověď, pro jistotu se dotyčné osobě ještě čtyřikrát omluvíte a několikrát se ujistíte, že si o vás teď nemyslí nic "špatného".

Do skupiny připosránků se čas od času můžou dostat i lidé, kteří "sklopení uší" za normálních okolností nemají v povaze, a to například v situaci, kdy nastupují do nového zaměstnání a za žádných okolností si proti sobě nechtějí poštvat kolegy nebo nedej bože šéfa. A tak jste schopni omlouvat se psychopatické kolegyni, která si jenom kvůli tomu, že je o dvacet starší, myslí, že vás může peskovat, jakým způsobem máte v kuchyňce skládat nádobí do myčky nebo vám kolega v textu vyčítá jediné použití dvojtečky, protože v českém jazyce je přeci přirozenější používat pomlčku. Houby je. Jen ho hrozně štve, že na vás zrovna jinou chybu nenašel. Ale vy držíte hubu a krok, protože jsou přeci služebně starší a mohli by nabonzovat šéfovi, že jste byli "drzí". A tímto způsobem se z vás pomalu krůček po krůčku stane připosránek a ani o tom nevíte. Mimochodem, tento typ chování z vás asi nikdy neudělá šéfa banky nebo vrcholového manažera, ale vy po tom vlastně ani netoužíte. Chcete jen v klidu bez rozruchu žít svůj život a hlavně se nikomu neznelíbit.

A pak jsou tu ti bezohlední. Jejich jediným cílem je prosazení svých osobních zájmů, případně zájmů jejich nejbližších. Pokud nejste od přírody svině, jako kolegové výše, nemáte ve zvyku někoho jen tak pro vlastní pocit nadřazenosti zadupávat do země. Ale jakmile někdo ohrozí vaši zónu bezpečí, nenecháte si nic líbit. Vylili vám v restauraci na stůl omylem trochu pití? Bez kompenzace neodejdete, i kdyby to ta mladá brigádnice měla zaplatit ze svého. Nová kolegyně si chce vzít volno jeden den po Vánocích? Nepřichází v úvahu, vy jste si taky první rok nevzal dovolenou (i když jste tehdy volno ani nechtěl). Troufá si někdo z mladších kolegů kritizovat váš návrh? Stačí jedna jedovatá poznámka a takové nápady ho hned přejdou. Chyby neděláte nikdy, a pokud ano, vždycky se najde něco, nebo spíše někdo, na koho se dá zodpovědnost shodit. Zkrátka na vás si nikdo jen tak něco nedovolí a dokážete se prosadit. Vždyť přeci vy jste ta nejdůležitější osoba, okolo které se točí celý svět. Alespoň si to myslíte. Tímto stylem se můžete klidně stát třeba vedoucím nadnárodní korporace. Umíte ostatní přesvědčit, že vy jste ti důležití a sami tomu věříte.

Osobně mám respekt ke všem lidem, kteří dokáží balancovat na úrovní mezi připosránky a bezohlednými a nebo aspoň vycítit situaci, kdy je nutné prosadit svoje zájmy, aby nebyli utlačovaní a kdy je naopak lepší ze svých nároků slevit a nechat to plavat. A to zvlášť pokud jste rodičové - nechcete vychovat z dítěte egocentrického psychopata, ale zároveň mu chcete zajistit úspěšnou budoucnost. Jak už to ale bývá, návod na vytvoření správného asertivního empatika na rozdíl od chytrých knížek nemám.

Autor: Pavlína Peťovská | středa 29.5.2019 8:46 | karma článku: 14.29 | přečteno: 817x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu IV: Zkušební doba

Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.

25.8.2019 v 9:51 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 853 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu III: Zaškolování

Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...

16.8.2019 v 20:16 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 890 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

26.7.2019 v 11:01 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 2358 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Michal Doležel

Krematorium - kapitola páta

Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci

13.10.2019 v 1:10 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Spoléhám na Tvoji sílu

V některých překladech dochází ve 20. žalmu ke zvláštní změně. Prvních šest veršů je psáno v jednotném čísle, od sedmého verše pak David pokračuje v čísle množném.

11.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jana Mrázková

Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

11.10.2019 v 15:08 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Vargulič

Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

11.10.2019 v 14:02 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Píšu fejetony a úvahy ze života. S nadsázkou a občas i humorem:)

Momentálně se věnuji sérii Ze života v korporátu, která je směsicí autorské fikce i vlastních historek a příběhů lidí z mého okolí :)

pavlinapetovska@gmail.com

Najdete na iDNES.cz