Příběhy kolem nás

3. 08. 2018 11:44:56
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...

Klidně by tak mohl začínat nějaký hollywoodský film. Muž uvidí na zastávce povalující se dejme tomu prstýnek, zvedne ho ze země a všimne si na vnitřní straně vyškrábaného nápisu P+S 14. 4. 2018. Díky tomuto kódu se mu podaří o původní majitelce postupně získávat stále více informací, které jsou překvapivější, než si dokázal představit. Příběh začíná...

V reálném životě by se tohle nejspíše jen tak nestalo, ale z nějakého důvodu si rádi spojujeme věci s příběhy. Možná to někomu bude připadat směšné, ale za pohozeným cigaretovým nedopalkem nevidím jen smetí, ale i třeba náhodnou známost dvou cizích lidí, kteří se při čekání na rozjezd dali do řeči, za opuštěnou botou se může skrývat bouřlivý rozchod nebo nezapomenutelná party. Každý předmět pro mě znamená nějaký příběh, ať už veselý, smutný, nudný, šílený nebo docela úplně obyčejný. A určitě v tom nejsem sama: Když to přeženu, tak i archeologové si na základě dobových nálezů “domýšlí” příběhy svých předchůdců.

Pamatuju si, že ještě jako mladá holka, když jsem den co den, tehdy ještě bez všech těch smartphonů a jiných vymožeností, čekala na autobus a v rukou žmoulala upocené drobné, dumala jsem nad tím, kdo všechno je od toho roku 93, který je na na nich vyražený, měl u sebe, a co v té době prožíval nebo na co je použil. Tohle zamyšlení s sebou ale zároveň přináší zvláštní pocit pomíjivosti života. Původní “majitel” už třeba ani nežije, za pár desítek let tu už nebudu já, ale mince budou kolovat pořád dál a dál.

A co by tedy měl člověk udělat, aby kousek z něho na zemi zůstal na památku? Možná dát šanci dalšímu životu, mít děti? Cokoliv tvořit? A pokud zrovna děti nechcete nebo nemůžete mít a zároveň zrovna nejste tvůrčí typ, třeba postačí chovat se tak, abyste ovlivnili někoho, od koho byste to třeba nikdy nečekali. Třeba jako já, když jsem se v nemocnici seznámila se starší dámou. Nikdy jsme si na sebe nevyměnily čísla, ani už nevím jak se jmenovala, ale na její příběh i osobnost nezapomenu. Pohoda a klid, která z ní vyzařovala a zároveň velmi aktivní způsob života, možná aktivnější, než vedu já sama, mi daly spoustu inspirace. A proto už budu mít navždycky spojené nemocniční lůžko ne s bolestivou operací, ale s touto paní.

A jak tak teď sedím na lavičce a píšu tyto řádky, pozoruju děti nesoucí svoje hračky a přemýšlím, jaký další příběh se asi bude odvíjet. Každý nový je totiž originál.

Autor: Pavlína Peťovská | pátek 3.8.2018 11:44 | karma článku: 9.67 | přečteno: 326x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu IV: Zkušební doba

Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.

25.8.2019 v 9:51 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 853 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu III: Zaškolování

Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...

16.8.2019 v 20:16 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 890 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

26.7.2019 v 11:01 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 2358 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Michal Doležel

Krematorium - kapitola páta

Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci

13.10.2019 v 1:10 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Spoléhám na Tvoji sílu

V některých překladech dochází ve 20. žalmu ke zvláštní změně. Prvních šest veršů je psáno v jednotném čísle, od sedmého verše pak David pokračuje v čísle množném.

11.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jana Mrázková

Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

11.10.2019 v 15:08 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Vargulič

Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

11.10.2019 v 14:02 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Píšu fejetony a úvahy ze života. S nadsázkou a občas i humorem:)

Momentálně se věnuji sérii Ze života v korporátu, která je směsicí autorské fikce i vlastních historek a příběhů lidí z mého okolí :)

pavlinapetovska@gmail.com

Najdete na iDNES.cz