Krize našeho věku

20. 07. 2018 11:17:50
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.

Na první pohled je to s podivem, protože nám snad poprvé za sto let existence této republiky nic nechybí – komunisty sice teď ve vládě máme taky, ale neutlačují nás, války vedeme maximálně na sociálních sítích a už dlouho jsem v Česku neviděla nikoho umírat hladem, pokud nepočítám kamarádky v rámci diety vzhlížejíce ke svatému grálu = Milce v regálu. Jasně, teď mluvím o střední vrstvě, nijak sociálně či rasově znevýhodněné; omezuju se na zkušenosti ze svého okolí, svojí sociální bubliny. Ale o čem jiném psát než o situacích, se kterými se důvěrně setkáváme?

Žijeme ve světě neomezených možností. Můžeme si cestovat kam chceme, žít nezávislý život, budovat si kariéry v korporátech a nebo se naopak plně věnovat rodině či duševnímu rozvoji. Můžeme si založit kadeřnictví pro králíky, školku pro plyšáky, prodejnu pexesa nebo třeba kurz hraní na kuchyňské hrnce. Vše je dovoleno, fantazii se meze nekladou.

Pořád ale mám ze svého okolí pocit, že přes to všechno, čeho se nám v současnosti dostává, nám něco chybí. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak naložit se svým životem, ale spousta z nás neví, jak s touto svobodou naložit.

Studovat a budovat kariéru? Cestovat do zahraničí a poznávat jiné kultury? Podnikat? Věnovat se mateřství? Co je vlastně ten “správný” život a co znamená užít si život?

Část starší generace by na tyto otázky jistě odpověděla: V našem mládí jsme neměli čas se takovými blbostmi, jako smysl života, zaobírat. Starosti nám dělaly jiné věci. No jo, ale netkví hlavní problém právě v tom, že my ten čas máme? A že ať děláme cokoliv, váháme, jestli bychom nemohli dělat víc a nebo řešíme dilema, jestli bychom se v tom krátkém čase, který máme na život vyměřený, neměli věnovat něčemu jinému? Byla naše volba správná?

Často se pak cítíme frustrovaní a zbyteční. Díky sociálním sítím se nám navíc zdá, že ostatní žijí daleko zajímavější život než my. Ačkoli to, že instagramové pozlátko ještě neznamená šťastný reálný život, už ale stejně všichni víme. Taková je ale doba a sociální sítě k ní prostě patří, netřeba nad tím moralizovat.

Naše pocity zmatenosti, které trvají, než si najdeme “tu svoji cestu” či klišovité “místo v životě" bychom neměli vnímat jako slabost. A nikdo by nás za to neměl odsuzovat nebo napomínat, stejně jako většina z nás neodsuzuje minulou generaci výroky: Proč jste s vaší situací něco neudělali?

Autor: Pavlína Peťovská | pátek 20.7.2018 11:17 | karma článku: 19.36 | přečteno: 1096x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu IV: Zkušební doba

Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.

25.8.2019 v 9:51 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 853 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu III: Zaškolování

Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...

16.8.2019 v 20:16 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 890 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

26.7.2019 v 11:01 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 2358 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Michal Doležel

Krematorium - kapitola páta

Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci

13.10.2019 v 1:10 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Spoléhám na Tvoji sílu

V některých překladech dochází ve 20. žalmu ke zvláštní změně. Prvních šest veršů je psáno v jednotném čísle, od sedmého verše pak David pokračuje v čísle množném.

11.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jana Mrázková

Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

11.10.2019 v 15:08 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Vargulič

Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

11.10.2019 v 14:02 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Píšu fejetony a úvahy ze života. S nadsázkou a občas i humorem:)

Momentálně se věnuji sérii Ze života v korporátu, která je směsicí autorské fikce i vlastních historek a příběhů lidí z mého okolí :)

pavlinapetovska@gmail.com

Najdete na iDNES.cz