U kadeřnice

20. 01. 2018 8:45:11
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.

Vzhledem k tomu, že jsem si kadeřnici objednala v šest hodin po práci, očekávala jsem příjemný relax, kdy aspoň na chvíli vypustím všechny starosti a nikdo po mně nebude nic chtít. No, člověk míní, kadeřnice mění.

Když jsem se na poslední chvíli do salonu dopotácela a posadila na židli s tím, že můj hlavní úkol bude neusnout, spustila kadeřnice tornádo otázek: „Jak se daří? Venku je zima, že? A co Vánoce? Dárečky už máte?“ Podle mě chodí všechny kadeřnice, vizážistky, manikérky, masérky a kosmetičky na schůze nějakého tajného spolku, kde jim školitel v bílém upnutém obleku neustále opakuje mantru: „hlavně mluvit, hlavně mluvit“, načež si pak nacvičují modelové situace, jak otravnými otázkami, které člověk dostává stokrát denně, rozmluvit i toho největšího mrzouta (tedy mě).

Já se ale jen tak nenechám, řekla jsem si, odpověděla obligátním „ale jo, jde to“ a v duchu si představovala, jak bych jí nejradši zacpala pusu tím jejím obřím tužidlem.

Kadeřnice však okamžitě poznala, že tudy cesta nevede, a pokusila se rozproudit konverzaci tím, že začala vytrvale kritizovat moje vlasy: „Vy se barvíte sama, že?“ dodala sladkým hláskem s nádechem očekávaného triumfu.

„Ne, barví mi je můj pes“, chtěla jsem odseknout, ale bylo mi jasné, že už by mi nic nepomohlo. Pachatel byl usvědčen, neměla jsem šanci uniknout: „Ano, pardon, občas si na tu hlavu něco napatlám.“ Z jejího následného pohrdavého výrazu jsem vytušila, že jsem pravidelně vykonávala vlasovou genocidu. A protože už od mého příchodu bylo zřejmé, že zrovna nejsem adeptkou na vlasovou modelku, dodala: „Tak to nevím, co s tím uděláme, ony se ty nekvalitní barvy z drogerie vždycky do těch vlasů tak zažerou, že je pak ani nejde dostat pryč. Pokaždé sem pak někdo dojde a chce zázraky. Přitom by stačilo jednou měsíčně chodit na barvu k nám.“ „No, možná, kdybyste za obarvení těch mých tří vlasů děda vševěda nechtěli pomalu víc než šmejdi za hrnce, uvažovala bych nad tím“ zabrblala jsem si pod fousy a už jsem si myslela, že mám klid.

Kadeřnice ale nasadila nejtěžší kalibr: „A jakou péči na vlasy vlastně používáte?“ Hm, předpokládám, že „jakýkoliv šampon, který je po ruce“, asi nebude správná odpověď. Míra zdeptanosti už ale u mě dosáhla vrcholu, a tak jsem z paty vytáhla ještě něco jako „jo a balzám“ a vyslechla si další sérii rad a pouček, za které by se nemusela stydět ani moje mamka při plánování naší svatby.

Po dvou hodinách jsem ze salonu odcházela s novým odstínem blond (mimochodem přítel si žádné změny nevšiml) a pocitem, že pokud nechám jakoukoliv barvu z drogerky přiblížit se k mým vlasům na méně než deset metrů, budu sedět dýl jak Kajínek. Asi ty tajné schůzky kadeřnic mají fakt úspěch.

Autor: Pavlína Peťovská | sobota 20.1.2018 8:45 | karma článku: 13.67 | přečteno: 724x

Další články blogera

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu IV: Zkušební doba

Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.

25.8.2019 v 9:51 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 853 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Ze života v korporátu III: Zaškolování

Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...

16.8.2019 v 20:16 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 890 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Kdo by měl rád vedra...

Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...

26.7.2019 v 11:01 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 306 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Život v korporátu II: První den v práci

Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.

17.6.2019 v 16:20 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 2358 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Michaela Piontková

Pointa Piontkové

Aneb fejeton pro všechny, kdož vyrůstali s nevyslovitelným příjmením. Proč jsem si musela čtyřikrát zkontrolovat název, než jsem klikla na tlačítko "publikovat", se dozvíte na konci článku.

13.10.2019 v 20:02 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Michal Doležel

Krematorium - kapitola páta

Aneb, jak vypadá pracovní týden a co všechno obřadník vlastně dělá. Takový pohled zadními dveřmi na neobvyklou práci

13.10.2019 v 1:10 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Spoléhám na Tvoji sílu

V některých překladech dochází ve 20. žalmu ke zvláštní změně. Prvních šest veršů je psáno v jednotném čísle, od sedmého verše pak David pokračuje v čísle množném.

11.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jana Mrázková

Zůstal jste svůj, aneb když (nejen) milenky pláčou

Běžná ranní radio kulisa, hráli Vaši písničku a najednou mne během ní zamrazilo. V to úterní ráno, když muž se ženou snídal, došla ona smutná zpráva. Dělovou ránu dal někdo jiný.

11.10.2019 v 15:08 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Vargulič

Svíčkovou..

Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..

11.10.2019 v 14:02 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Píšu fejetony a úvahy ze života. S nadsázkou a občas i humorem:)

Momentálně se věnuji sérii Ze života v korporátu, která je směsicí autorské fikce i vlastních historek a příběhů lidí z mého okolí :)

pavlinapetovska@gmail.com

Najdete na iDNES.cz