Přípravy na Den „D“
Nebudu tady machrovat, že jsem jako malá nenavlékala panenku do bílých prostěradel: nevěstu sice připomínala, i když spíš tu z filmu Tima Burtona. Během dospívání jsem si pak prošla fázemi první lásek, které bych si byla ochotná vzít na zavolání (ještě že jsem neměla mobil), až po dobu, kdy jsem si pro změnu myslela, jak je cool prohlašovat, že se nikdy vdát nechci. Na vysoké jsem ale bohudík potkala svého úžasného přítele (už jenom za to stálo studovat!), pět společných let uteklo jako voda a já jsem, aspoň doufám, trochu i zmoudřela a žádost o ruku s nadšením přijala.
Přípravy na „Den D“ začaly poté, co jsem zabrousila na svatební stránky a objevila album jedné z nevěst s plánovaným datem 20. 9. 2019. Nejprve jsem se lekla, že jsem zase, jako tehdy po oslavě Silvestra, zapomněla, jaký rok je, ale pak jsem si s hrůzou uvědomila, že opravdu na světě existuje člověk, který organizuje svatbu dva roky dopředu. V duchu jsem si oddechla, že moje chystání svatby půl roku předem ještě nutně nemusí znamenat návštěvu psychiatra, jak jsem se původně domnívala, a těšila se, jak všechno v klidu a s předstihem naplánujeme.
To jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Když jsme totiž našim rodinám oznámili, že se budeme brát, automaticky jsme tím odstartovali půlroční diskuzi na téma „Nejlepší svatba podle rodičů“.
Bodem číslo jedna se staly výslužky. Podle mě a přítele jsou všechny ty trubičky, koláčky, řezy a krémové dortíky, na které padlo máslo ze stáda krav, tzv. jídlem v nouzi, které babičky vytahují z mrazáků, když neočekávané návštěvě nemají co nabídnout. V žebříčku jídel, objevujících se na stole pouze a jedině z důvodu, abychom se jich co nejrychleji zbavili, nad nimi stojí už jenom vánoční cukroví. Bohužel naše maminky zastávají názor, že bez výslužek se člověk prostě nemůže brát. Myslím, že kdyby se měly rozhodnout mezi tím, jestli bude svatba bez výslužek a nebo nás vystřelí na Mars, už bychom na vás koukali z wikipedie jako první kolonisté.
Podruhé jsme se dostali do křížku při řešení výzdoby. Vzhledem k tomu, že moje mamka má celoživotní problém pochopit, proč nenosím vysoké podpatky ani trička s flitry a přitom nejsem lesba, podivila se nejen nad výběrem barev naší svatby, ale hlavně nad absencí jakýchkoliv krajek, mašliček, srdíček, ozdůbek i bílých potahů na židle. Já jsem sice věděla, že „láska hory přenáší“, ale mi bylo jasné, že přes potahy se přítel prostě nepřenese. V soukromí tedy používám upravenou verzi přísloví „potahy ani láska neunese“.
Jakmile naši zjistili, že dobře míněných rad dávají na náš vkus poměrně dost, okamžitě zařadili zpátečku, protože sice by nám rádi všechno zorganizovali podle sebe, ale zároveň se báli, aby přítel nevycouval. To bych jim zůstala na krku – a takové riziko na sebe brát rozhodně nechtěli. Nápady přítelových rodičů jsme zase posílali k ledu prohlášeními, že tohle na svatbách v Česku není zvykem. A pak že není super chodit se Slovákem.
Na závěr si neodpustím sentimentální chvilku. I přesto, že se nám většinu našich přání ohledně výzdoby, místa, jídla apod. podařilo zrealizovat podle sebe, nakonec vůbec nezáleží na takových detailech, jestli budu mít krásné jednoduché šaty nebo budu vypadat jako obří chodící šlehačka. Důležité je, že tam budeme my dva a naše rodiny, které se nám sice „po svém“, ale v dobrém snaží pomáhat.
PS: Nakonec nás rodiče přeci jen na ty výslužky ukecali :-)
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
Pavlína Peťovská
Život na vysoké noze
I my ženy, které děláme něžnému pohlaví ostudu, protože nejraději nosíme tenisky nebo mokasíny, chceme být někdy za dámy. A tak jsem se jednou vydala koupit sandály na podpatku...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x