Já bych ty internety (ne)zakázala

I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.

Pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že být permanentně online má své nevýhody, ale i výhody. Můžete si klidně stokrát opakovat, že „bez internetu se žilo líp“, ale snažit se dešifrovat z napůl plesnivé cedule odjezd autobusu, který navíc jezdí jednou za dvě hodiny, není věc, na kterou budete vzpomínat s nostalgií. Nedej bože, kdybyste chtěli, aby vám navazovalo víc dopravních prostředků na sebe – Elon Musk se svými pokusy o let na Mars by mohl vyprávět. Pak ale nějakého neznámého génia napadlo jízdní řád naprogramovat, a tím vyřešil všechny problémy 21. století.

Další pozitivum digitální technologie jsem dokázala ocenit až poté, co jsem začala žít s přítelem ve společné domácnosti. Tehdy jsem zjistila, že se ode mě jaksi očekává, že budu svého milého vykrmovat. Stokrát můžete chlapovi tvrdit, že máte jiné přednosti (např. v oblasti kritického zhodnocení mužské práce), dobře udělaný guláš ocení i profesor z Harvardu. Bohužel jediná knižní kuchařka, kterou doma mám, asi od čtenáře předpokládala, že bude minimálně vědět, jak zapnout troubu, a proto obsahovala pro mě nepochopitelná slovní spojení jako „utřít máslo s cukrem“ a podobné. Pak jsem ale zabrousila na internet a objevila záchranu v podobě videoreceptů. Heuréka, někdo myslel i na nás antikuchaře, nebála jsem se citovat Archiméda, protože jsem věděla, že vztah s přítelem je zachráněn.

Samozřejmě největší plus internetu spočívá v rychlé dostupnosti velkého množství informací, takže namísto toho, abychom si přečetli až v pondělí na stánku, že Bohdalová nakoupila fake Fillu, můžeme touto zprávou obohatit už svůj víkend.

Abyste mě považovali za nestrannou, uvedu vám několik příkladů, kdy mi internet pěkně pije krev. Ne nadarmo se říká, že web je dobrý sluha, ale špatný pán. Teda aspoň to říkám já. Najdete tam totiž spoustu zpráv, které z vás dokážou udělat docela solidního paranoika. Když chci třeba zjistit příčinu toho, proč už mě týden bolí ruka, internet mě okamžitě odsoudí k smrti na rakovinu. Když mě bolí v krku, je to opět rakovina, a to nemluvím o nedávné horečce nebo divně vypadajícím znaménku. Ať zadáte do vyhledávače jakékoliv symptomy, letos už Silvestra neoslavíte.

S čím ale musíme nejvíce bojovat, jsou nepravdivé nebo zastaralé informace. Letos jsme si objednali s přítelem pobyt v krásném hotelu. Na internetu jsme si přečetli, že si v hotelové kavárně můžeme dopřát spoustu chutných zákusků, a navíc se tam každý pátek konají romantické večery při klavíru. Vyrazili jsme teda prozkoumat „terén“. Poté, co jsme se usadili a na náš dotaz ohledně dezertů nám bylo sděleno: „Vidíte snad tady v tom jídelním lístku nějaký zákusky?“, jsme usoudili, že se nabídka na webových stránkách bude asi od reality trochu lišit. Rozhodli jsme se tomu dát ještě jednu šanci, a to hlavně proto, že jsme v rohu místnosti zpozorovali krásně zachovalý starý klavír. A tak jsme se v pátek vyšňořili (jinými slovy vytáhli jediné nepomačkané oblečení z kufru) a těšili se na romantický večer. Objednali jsme si vínko a já se bavila hádáním, který z procházejících mužů by mohl být pianista. Po půl hodině marného čekání byl pianista každý kolemjdoucí, který měl ruce, a po třech vínech jsem pianistou byla já. Skutečnost, že se počet hostů kavárny během mého vystoupení pomalu, ale jistě snižoval, jsem samozřejmě přikládala rozladěnosti klavíru.

I když mě internet někdy dokáže pěkně napálit, závislosti na něm se asi jen tak nezbavím. Jinak bych vás přeci nemohla obohatit o svoje „duchaplné“ články. :-) A pokud se vám moje výtvory nelíbí, nic s tím neudělám. Beztak za všechno může internet.