Život na vysoké noze
Když jsem poprvé spatřila ty krásky v regálu, okamžitě mi padly do oka. Klasická černá barva a vysoký, ale přitom stabilní podpatek, co víc si můžu přát? Aby nestály můj měsíční plat. Proto jsem trochu váhala podívat se na cenovku, která rozhodne o tom, jestli budu zbytek týdne o chlebu a vodě, ale s novými sandály, nebo budu žít jako normální člověk. Když jsem si ale přečetla tu neuvěřitelnou částku 390 Kč, tak mít kondiciogram jako František Koudelka, určitě by mi na dnešek vyšel šťastný den.
A tak jsem si to domů vesele štrádovala se dvěma novými modely (přiznávám – když první boty stály tak málo, musela jsem cenu dorovnat ještě žabkami za dvě stovky) a už jsem se v duchu viděla, jak mi druhý den budou kolegové sklánět poklony, že jsem konečně pochopila význam slova dress code.
Sotva jsem ráno udělala pár kroků z bytu, konečně jsem pochopila, jak se Dante cítil, když popisoval peklo. Pokud si správně pamatuju, peklo se v Božské komedii skládalo z devíti kruhů – no moje sandály by byly v osmičce, protože ani ten satan v devítce by je nechtěl.
Než jsem se dobelhala na zastávku šaliny, měla jsem už odřené nejen paty, ale i malíčky. Samozřejmě, že u sebe nenosím náplasti, ačkoliv mi mamka od puberty klade na srdce, že ženská má mít v kabelce malý arzenál skládající se obvykle z věcí, které si průměrný chlap vezme na dvoutýdenní dovolenou. S vypětím sil jsem se nějak dostala do práce, i když na mě musel být hrozný pohled: Kulhající ženská s křečovitým úsměvem, tvářící se, že je vlastně všechno pohodě. Hlavně, že má podpatky, blbka, museli si náhodní kolemjdoucí klepat na čelo. A víte co? Vlastně bych si ještě včera na jejich místě pomyslela to samé.
V práci mě pak kolegyně, samozřejmě za přítomností šéfa, přivítala se slovy: „Ty nás opustíš. Že ty jdeš někam na pohovor?“ Tak díky. Jednou se člověk nastrojí a už skoro podává výpověď. Zbytek dne jsem se snažila minimalizovat jakýkoliv pohyb, který by znamenal nazout si tu španělskou botu a odejít od počítače, a tak nosit tyhle sandály každý den, určitě bych získala titul zaměstnanec měsíce, kdyby se u nás nějaký uděloval.
Po cestě domů, kdy jsem ještě musela vyzvednout příteli dárek k narozeninám, jsem si vymyslela nové přirovnání pro své utrpení. Určitě znáte pohádku Malá mořská víla. Hlavní hrdinku stihl krutý trest, který na ni uvrhla zlá čarodějnice: Při každém kroku pociťovala bolest, jakoby šlápla na nůž. Hm, asi ta čarodějnice malé mořské víle nazula moje sandály.
Jakmile jsem dorazila na byt, boty hned letěly do kouta, samozřejmě za doprovodu ironických poznámek přítele na téma „měla ses v těch botách pořádně projít po prodejně“, případně „takže další boty do sbírky, které nám budou jenom zabírat místo.“
Jaké tedy z mého příběhu plyne ponaučení?
- Nové boty si poprvé neberte někam, kde vás může vidět někdo jiný než přítel, protože ten už o vás totiž dávno ví, že jste tele.
- Když na ulici potkáte ženu, která se na podpatcích potácí jako nejmenovaná osoba u korunovačních klenotů, mějte s ní slitování. Možná je to jenom holka, která jednou chtěla být jednou jedinkrát za dámu.
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x