Láska k literatuře nezná hranic
Když jsem ještě jako devatenáctiletá studentka germanistiky náhodou narazila na párty na sympatického Švéda a chlubila se před ním svými znalostmi základních švédských slovíček, netušila jsem, že toto setkání přeroste do dlouholetého přátelství a otevře mi (i když po většinu času na dálku) dveře ke švédské literatuře a ke způsobům vnímání literatury vůbec.
Z Philipa se totiž během času vyklubal nejen milovník literatury, ale i nadějný autor mnoha zajímavých povídek. A vzhledem k tomu, že nějakou dobu žil v Česku, nemohl nevnímat českou kulturu a literaturu vůbec. Když už jsme spolu tedy mluvili o českých autorech, padala hlavně „světová” jména jako Milan Kundera, Karel Čapek nebo Franz Kafka. Podle Philipa by neměli být zapomenuti hlavně dva poslední zmiňovaní a to s dovětkem, cituji: „Proměna od Franze Kafky je mým osobním favoritem. A Dobrý voják Švejk od Haška je rovněž nezapomenutelnou klasikou, která je v dnešní době více důležitá než kdy dříve. Jde o nadčasové dílo.“ Pak se mi ale začalo zdát, že už je v našich rozhovorech překafkováno, a tak jsem si dala osobní úkol, že se v budoucnu pokusím Philipovi nabídnout více v zahraničí neprofláknutých autorů. Co třeba Škvorecký, Holan, Bondy, Balabán nebo Skácel? I když, jak se znám, stejně mu na Vánoce pošlu Kunderu…
Když mi jednou Philip sdělil obavu, že švédští čtenáři téměř žádné české autory neznají, uvědomoval si přitom, že jde o generalizaci. Není se ale čemu divit. Jak se mohou Švédi orientovat v české literatuře, když, upřímně, kolik jsem toho v době našeho seznámení o švédské literatuře věděla já?
Můj vztah ke švédské literatuře se dlouhou dobu omezoval na detektivky v čele s Miléniem Stiega Larssona. Příběh mladé hackerky Lisbeth a charismatického detektiva Mikaela na pozadí vražedného běsnění v odlehlé severské krajině uchvátil celý svět a odstartoval boom švédských detektivek. A já nebyla výjimkou. Ale co klasická literatura? Samozřejmě jsem znala Astrid Lindgren její nesmrtelnou knihu Děti z Bulerbynu, kterou jsem si podvědomě zařadila do kolonky „jen pro děti”. Philip však jinou knihu od Lindgrenové, a to Emil Neplecha, zařazuje mezi nejvýznamnější díla švédské literatury 19./20. století spolu s Viktorem Rydbergem a dílem Singoalla, Karin Boye její knihou Kallocain nebo Hjalmarem Söderbergem s románem Doctor Glas. Nikdy jste tato jména neslyšeli? Neděste se, nejste v tom sami.
Některým z vás ale určitě něco řekne jméno nositele Nobelovy ceny za literaturu, Nora Knuta Hamsuna. Já osobně ho měla v poznámkách z germanistiky zaškatulkovaného jako sympatizanta nacistického režimu, tedy u mě odepsaného na všech frontách. Philip mě však vyvedl z míry, když mi sdělil, že pokud se pokusíme odprostit od autorových politických názorů, považuje Hamsuna považuje za jednoho z nejdůležitějších spisovatelů 20. století. Ale to už jsme překročili hranice do Norska, vraťme se tedy zpět ke Švédsku. Jednou mě totiž zajímalo, jaké tři knihy od švédských autorů by podle Philipa neměl žádný čtenář minout?
Philip hned hbitě zmínil Trpaslíka od Pära Lagerkvista, knihu, která „zobrazuje zlo v člověku.” Není náhodou, že byla publikována v roce 1944 a v dnešní době je stále více relevantní než kdy dřív.
Dále pak románová tetralogie Vystěhovalci od Vilhelma Moberga, sledující osud rodiny ze Smalandu, která se rozhodla emigrovat do Ameriky. A v neposlední řadě pak Kerstin Ekman a The Wolf Run, novela publikovaná v roce 2021, o vztahu člověka k přírodě a co vůbec znamená být člověkem.
Po stovkách hodin strávených s knihami se Philip rozhodl, že by mohl sám začít tvořit. V jeho případě však nejde o sporadické články jednou za uherský rok, jako je to u mě, ale stal se z něj autor mnoha povídek. A co ho vlastně na psaní a literatuře vůbec přitahuje? Jak sám říká, „psaní mě naplňuje smyslem. Je určitým druhem úniku a radostí.”
Jeho způsob přemýšlení o literatuře inspiruje nejen k četbě, ale i k tvorbě i mě.
A tak nevydat se ten večer pařit, nepsala bych tento článek a možná by se mi spolu s přibývajícími mateřskými a rodinnými starostmi literatura čím dál více vzdalovala. A proto by každý měl mít svého Philipa.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
Pavlína Peťovská
Život na vysoké noze
I my ženy, které děláme něžnému pohlaví ostudu, protože nejraději nosíme tenisky nebo mokasíny, chceme být někdy za dámy. A tak jsem se jednou vydala koupit sandály na podpatku...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x