Krize našeho věku
Na první pohled je to s podivem, protože nám snad poprvé za sto let existence této republiky nic nechybí – komunisty sice teď ve vládě máme taky, ale neutlačují nás, války vedeme maximálně na sociálních sítích a už dlouho jsem v Česku neviděla nikoho umírat hladem, pokud nepočítám kamarádky v rámci diety vzhlížejíce ke svatému grálu = Milce v regálu. Jasně, teď mluvím o střední vrstvě, nijak sociálně či rasově znevýhodněné; omezuju se na zkušenosti ze svého okolí, svojí sociální bubliny. Ale o čem jiném psát než o situacích, se kterými se důvěrně setkáváme?
Žijeme ve světě neomezených možností. Můžeme si cestovat kam chceme, žít nezávislý život, budovat si kariéry v korporátech a nebo se naopak plně věnovat rodině či duševnímu rozvoji. Můžeme si založit kadeřnictví pro králíky, školku pro plyšáky, prodejnu pexesa nebo třeba kurz hraní na kuchyňské hrnce. Vše je dovoleno, fantazii se meze nekladou.
Pořád ale mám ze svého okolí pocit, že přes to všechno, čeho se nám v současnosti dostává, nám něco chybí. Existuje nepřeberné množství způsobů, jak naložit se svým životem, ale spousta z nás neví, jak s touto svobodou naložit.
Studovat a budovat kariéru? Cestovat do zahraničí a poznávat jiné kultury? Podnikat? Věnovat se mateřství? Co je vlastně ten “správný” život a co znamená užít si život?
Část starší generace by na tyto otázky jistě odpověděla: V našem mládí jsme neměli čas se takovými blbostmi, jako smysl života, zaobírat. Starosti nám dělaly jiné věci. No jo, ale netkví hlavní problém právě v tom, že my ten čas máme? A že ať děláme cokoliv, váháme, jestli bychom nemohli dělat víc a nebo řešíme dilema, jestli bychom se v tom krátkém čase, který máme na život vyměřený, neměli věnovat něčemu jinému? Byla naše volba správná?
Často se pak cítíme frustrovaní a zbyteční. Díky sociálním sítím se nám navíc zdá, že ostatní žijí daleko zajímavější život než my. Ačkoli to, že instagramové pozlátko ještě neznamená šťastný reálný život, už ale stejně všichni víme. Taková je ale doba a sociální sítě k ní prostě patří, netřeba nad tím moralizovat.
Naše pocity zmatenosti, které trvají, než si najdeme “tu svoji cestu” či klišovité “místo v životě" bychom neměli vnímat jako slabost. A nikdo by nás za to neměl odsuzovat nebo napomínat, stejně jako většina z nás neodsuzuje minulou generaci výroky: Proč jste s vaší situací něco neudělali?
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
Pavlína Peťovská
Život na vysoké noze
I my ženy, které děláme něžnému pohlaví ostudu, protože nejraději nosíme tenisky nebo mokasíny, chceme být někdy za dámy. A tak jsem se jednou vydala koupit sandály na podpatku...
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x