Čekání na déšť
Nikdy jsem nebyla obdivovatelkou suchého, vyprahlého vzduchu, který nás provází téměř celé léto. Se svojí příliš bílou pokožkou jsem navíc už „zamlada“ získala od spolužáků titul ředitelka vápenky, a to bohužel ne z důvodu, že bych už jako mladistvá dělala kariéru v průmyslu.
Když jsme se pak s přítelem přestěhovali do bytu, ve kterém se během celého měsíce držela permanentní teplota 35 stupňů, a tedy jakýkoliv pohyb znamenal kruhy v podpaží a jakákoliv noc kruhy pod očima, čekala jsem netrpělivě na to, kdy už konečně spadne pár kapek. A protože se letní déšť často spojuje i s větrem a očekáváním bouřky, začalo mě toto počasí fascinovat.
Určitě víte, o čem mluvím. Obloha se šeří, zatáhne se a s večerem přichází i silný vítr oznamující blížící se bouři. Venku začíná vládnout podivná atmosféra: Člověk ve vzduchu cítí takové zvláštní napětí, které naznačuje, že se něco bude dít, něco se stane. Na základě těchto pocitů jsem si počasí „před bouří“ nejdříve spojovala s čarodějnictvím a magií. Ve svých představách jsem před sebou viděla pláň nedaleko lesa, na které stojí tajemná žena s rukama vztyčenýma k nebi, volající tajemnou formuli. Jindy jsem zase tuto čarodějku pozorovala v její chýši, sedící u rozdělaného ohně. Na střechu chalupy dopadají v pravidelném rytmu kapky deště a v dálce už je slyšet první hromobití. V poloosvětlené místnosti visí usušené byliny, na stole leží lahvičky s nejrůznějšími tekutinami, v mé fantazii lektvary. Z ničeho nic přeruší melodii deště ostré zaklepání na dveře, do chalupy proniká proud větru, čarodějka s tajemným úsměvem na rtech vítá neznámou osobu – příběh začíná...
Někdy mi ale větrné počasí vyjeví úplně jiné obrazy – sleduju Franze Kafku („mého“ zástupce osamělého spisovatele), jak se opírá o rám okna, přitom mu vítr rozhazuje vlasy. V ruce drží zápisník a při pohledu na přicházející apokalypsu se mu hlavě rojí ty geniální nápady, které později známe z jeho děl. Vím, že to tak nejspíš nebylo, ale nějak se mi představa neklidného počasí spojuje s tvůrčí činností. Když se zase zaposlouchám do Chopinova Nokturna Op.9 No. 2, jehož klidné tóny krásně kontrastují s venkovním neklidem, jakoby se celý svět na chvíli zastavil a člověku je najednou z ničeho nic do smíchu i pláče zároveň. Schválně, zkuste si někdy Chopina pustit, na chvíli se odprostit od všech každodenních starostí a namísto nadávání, že se venku všichni čerti žení, popustit uzdu svojí fantazii. Ano, uvědomuju si, že kdyby moje zaměstnání spočívalo v práci venku za jakéhokoliv počasí, nejspíš bych tak nadšená nebyla, ale doufám, že mi to vy všichni cestáři, stánkaři, policisté, hasiči, lesníci, záchranáři a další odpustíte.
Přiznávám, že bouři, která je vyvrcholením tohoto počasí, už bych i já s radostí oželela, ale právě ten jí předcházející déšť spojený s větrem mám ráda nejen z důvodu, že se vzduch ochladí a člověku se hned lépe dýchá, ale především kvůli nejrůznějším asociacím, které ve mně vyvolává. Tak jaképak představy asi přijdou dnes?
Pavlína Peťovská
Láska k literatuře nezná hranic
Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu IV: Zkušební doba
Uplynuly tři měsíce a pomalu, ale jistě se blíží doba, kdy ještě beztrestně můžeme svoje rozhodnutí stát se kolečkem v korporátním soukolí vzít zpět.
Pavlína Peťovská
Ze života v korporátu III: Zaškolování
Po prvním oťukávání začíná jít do tuhého. Tento týden musíme zuby nehty dokázat, že jsme právoplatnou součástí dream teamu...
Pavlína Peťovská
Kdo by měl rád vedra...
Pokud se stejně jako já chystáte v nejbližších týdnech napsat článek a zrovna se nechcete věnovat politice, zbývá vám už jen jedno vděčné téma pro čtenáře všech generací: vedro...
Pavlína Peťovská
Život v korporátu II: První den v práci
Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Pavlína Peťovská
Život v korporátu I: Pohovor
25 dnů dovolené, stravenky a hrazení všeho možného pojištění je pro nás obyčejné lidi často lákavou vstupenkou do světa korporátu.
Pavlína Peťovská
Aby se někdo neurazil...
Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...
Pavlína Peťovská
Nemoc, která neexistuje
K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.
Pavlína Peťovská
Příběhy kolem nás
Už jste někdy slyšeli frázi „každá věc má svůj příběh“? Já ji mám moc ráda, protože na ní asi přeci jen něco bude...
Pavlína Peťovská
Krize našeho věku
V poslední době se mi zdá, že se stále více lidí v mém věku (rozuměj kolem třicítky) dostává do krize.
Pavlína Peťovská
Jak jsem chtěla sportovat
Olympiáda skončila a já jsem poctivě sledovala, jak jinak než v pohodlíčku u televize, skoro všechny disciplíny – to by mi šlo. A při této příležitosti jsem sama začala vzpomínat na svoji (ne)sportovní kariéru...
Pavlína Peťovská
Zase o rok starší...
Už je to tak. Od minulého týdne na této planetě pobývám přesně 27 let. Nějak rychle ten čas utíká...
Pavlína Peťovská
Ideální žena
Taky si kladete otázku, jakými vlastnostmi by měla oplývat ideální partnerka? Pokusila jsem se několik z nich shrnout do pár stručných bodů.
Pavlína Peťovská
U kadeřnice
Protože jsem se v předvánočním shonu omylem podívala do zrcadla, rozhodla jsem se v zájmu zachování posledních zbytků sebeúcty po sto letech zajít do kadeřnictví sjednotit těch pět odstínů žluté, které jsem si na hlavě vytvořila.
Pavlína Peťovská
Domácí práce aneb Utrpení mladé Pavči
Většina lidí dělí domácí práce na mužské a ženské. My s přítelem na ty otravné a ještě otravnější...
Pavlína Peťovská
Přípravy na Den „D“
Svatba – slovo, při kterém se, alespoň podle zažitých stereotypů, ženám rozzáří oči nadšením a mužům orosí čelo od potu. A když už se chlap rozhodne dobrovolně „okroužkovat“, doufá, že se svatba nezvrhne v Cirkus du Soleil...
Pavlína Peťovská
Dobrodružství jménem nemocnice
Většina z nás se do nemocnic a k doktorů vůbec nehrne a já nejsem výjimkou. Ale co se dá dělat, někdy nemáme na výběr...
Pavlína Peťovská
Zmatky nad zmatky
Po delší odmlce, kdy mě humor na maličkou chvíli přešel, se vracím v plné síle, odhodlaná odhalit další ze svých nešvarů...
Pavlína Peťovská
Já bych ty internety (ne)zakázala
I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.
Pavlína Peťovská
Srdce nebo rozum?
Každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy musel řešit, jestli poslechne hlas svého srdce nebo se raději spolehne na rozum.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 880x