Můj letní boj

Každý z nás v létě překonává problémy nejrůznějšího druhu. Někomu nedělá dobře horko, jiný nechce kvůli postavě chodit na koupaliště a další zase řeší, jak v létě zabavit děti. Mě si každé léto vybírají jako svoji oběť komáři...

Ano, je to tak. Můj úhlavní nepřítel není větší než pecka, ale dokáže mi pořádně zavařit. Přitom má každý večer podobný průběh: Na začátku je přeci jen špetka naděje, že když si do zásuvky zapnu Raid, tak se ty malé potvůrky přece jenom budou bát ke mně přiblížit. Unavená se svalím do postele a po chvíli už se ocitám na olympiádě při posledním pokusu ve skoku o tyči. Rozbíhám se, nabírám rychlost, správně vychytám odraz a už už se vidím na stupínku vítězů... Ale ještě než moje tělo stihne dopadnout na žíněnku, zaslechnu kolem sebe divný bzzz zvuk. Leknu se, během letu zavadím o tyč a než se naději, škubnu sebou a namísto v Riu ležím znovu ve své posteli. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že vše, tedy až na otravný zvuk bzzzz, byl jen sen a rozhodnu se zakročit – tentokrát ti to komáre nedaruju! Nejenom, že jsi mě probudil, ale ještě jsi mě připravil o olympijskou medaili!

Rozsvěcuji lampičku a boj začíná. V duchu mi probleskne poslední záchvěv lidskosti – přece nezabiješ živého tvora –, ale i poslední zbytky soucitu mě opustí po tom, co si náhodou v zrcadle všimnu, že mě ta potvora poštípala i na čele. Zuřivě beru do ruky jednu z papučí a snažím se následovat známý zvuk. Navzdory tomu, že by se za moje nasazení do boje (a hlavně za můj výraz v obličeji) nemusel stydět jakýkoliv náčelník divokého kmene, brzy ztrácím komára z dohledu.

Srabe, teď jsi hrdina! Pomyslím si a zuřivě cloumám závěsem. Po komárovi ale ani stopa. Pomalu mi dochází síly, a tak si lehám zpátky do peřin a nevědomky zavírám oči, když vtom zase: bzzz... Na pomezí bdění a spánku si jen pomyslím: Proč já? Už ale nemám síly na to, abych ho opět začala pronásledovat, a tak padne konečné rozhodnutí: Pro vítězství musí padnout i oběti. V polospánku z posledních sil zvedám ruku a praštím se do hlavy přímo vedle ucha, kde ještě před chvíli znělo známé bzzz. S bolavou hlavou, ale v lahodném tichu konečně spokojeně usínám...